Čarodějné Oko

Čarodějné oko - kapitola I. (part 1)

18. dubna 2012 v 18:02 | By FS // Helen

KAPITOLA I.

"Mami? Mohla bych s tebou mluvit?"

"Jistě. Co se děje?"

"Chtěla bych se na nějaký čas přestěhovat k taťkovi," vypálila jsem ze sebe rychle. Nechtěla jsem to protahovat, jelikož jsem se už rozhodla. Ale došlo mi, že to byla chyba. Mamka zůstala stát s otevřenou pusou, neschopná slova. Trvalo to nějakou dobu, než se maminka znovu pohnula a pohlédla na mě.

"Nedělej si ze mě legraci," usmála se nakonec.

"Nedělám, mami. Myslím to vážně."

"Ale já tě nechápu! Co jsem udělala špatně? Co ti schází? Řekni mi a já to udělám, protože netuším, kde jsem chybovala!"

"Mami, ty jsi nikde a nikdy nechybovala. Nejde o tebe, tady jde o mě. Pochop, že jsem tátu už dlouho neviděla a strašně bych si přála s ním nějakou dobu být. Já vím, že bydlí daleko, takže se tam chci přestěhovat."

"Ale Maitie, to přeci nemůžeš. Táta má svůj život a nejspíš by mu to vadilo a nikdy nebyl starostlivý typ, nedokázal by o tebe pečovat!"

Do teď jsem byla odhodlaná s matkou mluvit slušně, ale teď mě maximálně vytočila. Chápala jsem, že je to pro ni těžké, ale mám přeci i otce! Toto tady bylo pořád, vždycky když jsem chtěla jet k tátovi třeba jen na prázdniny, máma hned začala vyvádět, že otec je neschopný a podobné pohádky.

"Mami, celý život jsem žila s tebou, tak co vidíš na tom, že bych jeden blbý rok žila s tátou?!" snažila jsem se uklidnit.

"Jeden rok? Tak na to zapomeň! Nikam se stěhovat nebudeš a už vůbec ne k tátovi! Zůstaneš tady se mnou, jsem tvá máma a vím, co je pro tebe nejlepší!" A vyšla z pokoje.

Věděla jsem, že to bude špatné, nikdy by mě ale nenapadlo, že by to mohlo být hrozné až tak. Po dnešku jsem byla ale stoprocentně přesvědčená, že odsud musím vypadnout, alespoň na nějakou dobu. Doufala jsem, že tak se Adele alespoň trochu uklidní. Pravda byla, že jsem docela váhala, protože jsem netušila, jak mě přijmou na nové škole, ale teď jsem si byla stoprocentně jistá. Jsem tvrdohlavá, vlastně bývala jsem. Před tím, než jsem poznala Adele. Teď si připadám spíše nesmělá, ale co? Bylo to ve mně, tak to tam musí být i teď. Přestěhuju se k otci. Ať matka chce, nebo ne. Vstala jsem a zamířila k telefonu.

"Ahoj tati," oslovila jsem sluchátko.

Čarodějné oko - úvod

10. dubna 2012 v 16:59 | By FS // Helen
Ahoj :) Pokud vzpomínáte, slíbila jsem vás povídku :) Toto je úvod do něčeho, co se rýsuje na dlouho, takže pokud máte zájem, začněte číst od začátku :)

Oddělovač by Bailey* | graphical.blog.cz





Zamířila jsem k oknu. Pohled dolů byl pořád stejný. Přesto, že jsem se na toto místo dívala nesčetněkrát a nic se neměnilo, hleděla jsem přes to špinavé sklo velice často. Netušila jsem, proč to dělám, proč takto marním čas, ale měla jsem to ráda. Ten výhled, ta svoboda. Nechtěla jsem být špatná, nechtěla jsem závidět. Pravda byla ale taková, že při pohledu na ty svobodně se houpající listy mého oblíbeného stromu - třešně - jsem cítila obrovskou závist. Kéž bych mohla být tím lístkem, který nemá naprosto žádné starosti. Ale to já nejsem a je třeba si to uvědomit. A zrovna ten den jsem se rozhodla, že se už nebudu zabývat představou, co by kdyby. Já jsem já a ne žádný list. Musím si přestat vymýšlet v hlavě různé příběhy, kde jsem nějaká hrdinka či něco víc. Ano, to je ono. Musím začít žít realitou. A to slibuji.



Jmenuji se Maitie, mám 15 let. Žiji na malém ostrově v Tichém oceánu, který najdete, nebo třeba nenajdete, na mapě pod jménem Sunnyday. Přiznávám, že je to hodně kýčovité, ale já jsem ten název nevymyslela. Ovšem v tomto státě je divné snad všechno, tedy názvy měst. To, ve kterém žiji a odkud píši tento příběh, nese jméno Crueltown. Nad tímto názvem se často pozastavuji. Jak výstižné…

"Maitie! Nestihneš autobus!" zavolala maminka z kuchyně, která byla o poschodí níž.

"Už jdu, mami," ozvala jsem se. Naposledy jsem věnovala pohled přes ušmudlané sklo a vydala jsem se do mučírny. Ano, takto je teenagery nazývaná škola, ale myslím, že mám větší právo takto školu oslovovat, než mnozí.



'Hlavně rychle', pomyslela jsem si a zrychlila jsem tempo.

"Ahoj Maitie," ozval se za mnou až moc známý hlas. Zamrazilo mě, ale nechtěla jsem ukázat, že mám strach, tak jsem se zhluboka nadechla a otočila jsem se.

"Ahoj Adele," pozdravila jsem co nejklidněji, jak jsem dovedla.

"Podívejme se, naučila ses zdravit. To moc ráda slyším," zasmála se tmavovlasá holka z vyššího ročníku, která se velice ráda vyžírala na mladších a hlavně slabších. Kdyby byla alespoň sama, třeba bych něco vymyslela, ale ona sebou neustále vodila Selly se Stacy. Připadala jsem si naprosto bezmocná. "Co tak se projít?"

"Za chvíli začíná vyučování," pípla jsem, ale tentokrát už ne tak klidně, hlas mi vyletěl o oktávu výš. To samozřejmě neuniklo Adele. Kývla na Double S (jak samy sebe Selly a Stacy nazývají) a zatáhly mě do volné učebny.

"Tak se podívejme, co máš dneska v aktovce," prohlásila líně Adele, vzala mi tašku a obrátila ji vzhůru nohama. Ozvalo se zvonění. Adele ještě rozkopala obsah mé tašky, který se povaloval na zemi, a vydala se pryč. Rychle jsem se dala do sbírání věcí, ale v tu chvíli se otevřely dveře učebny a dovnitř se začali hrnout studenti z nejvyššího ročníku. Zrudla jsem, dosbírala jsem věci a opustila jsem třídu. Bylo mi jasné, že na toto se jen tak nezapomene.


 
 

Reklama
Thank you ↓
forums.ffshrine.org, vampirediaries.pl, nina-doprev.ru, the-vampirediaries.cz, theiansomerhalder.com, vampiresite.net, vampire-diaries.tym.cz, iansomerhalderfans.com, theninadobrev.com, paul-wesley.org, candice-accola.com, candice-accola.net, katerinagraham.org, paul-wesley.net, n-dobrev.net and others...

WE'RE FAN OF ↓

Zapsala jsem se u tebe do fanclubu, ale nemám tady ikonku? Napiš mi do komentářů! Smazal se mi vol. dol. box a všechny fancluby si nepamatuji :)
© Copyright by Helen and Aja
© 2012